Julius Langweil 1851-1935

Flora
Langweilová
1860–1927
Judr. Erwin langweil
1880–1954
Ing. Artur langweil
1882–1933
Margareta Langweilová
1884–1940

Prvorozený syn Salomona Langweila Julius kráčel ve stopách svého otce vykonáváním funkce představeného židovské obce v Budyni a převzal od něho i koželužnu. V oboru koželužském pracoval i po přesídlení do Prahy. Za své zásluhy byl navržen na titul císařského rady. Se svou ženou Florou na svět přivedli tři děti – Erwina, Artura a Margaretu.

První syn Erwin vystudoval práva. Vrcholem jeho kariéry byl post centrálního ředitele Pečecké rafinerie cukru s měsíčním platem 22 000 korun. Když se začala přiostřovat politická situace a židům začalo hrozit velké riziko, měl Erwin se svou společenskou pozicí i platem možnost před nacisty utéct. V únoru 1939 si zažádali Erwin a jeho žena Eliška o vystěhovalecký pas k cestě do Afriky. Vycestování se zdařilo a v únoru 1948 získali on i jeho žena občanství Keni. Živili se farmařením v OI Kalou, městě ležícím 150 km severně od Nairobi. Erwin zemřel v roce 1954. Své židovské kořeny si zřejmě nesl dál, o čemž svědčí i hebrejské nápisy na náhrobku v Nakuru. Jeho žena Eliška ho přežila o celých 32 let. Pochována je v Nairobi. Stejnou cestou přes Afriku se zachránil i Erwinův syn Bedřich a dcera Lene, provdaná za MUDr. Waltera Löwiho. Bedřich též vystudoval práva. Byl dvakrát ženatý. První manželství s Emilií skončilo po třech letech rozvodem. Druhé manželství s Gerdou Eliškou přežilo bezmála šedesát let Víc o jeho životě nevíme, než že Bedřich i Gerda Eliška zemřeli v Ontariu v Kanadě. Životní příběh se šťastným koncem bohužel nečekal Bedřichovu první ženu Emílii. Po necelém roce se znovu provdala za JUDr. Arnošta Lowositze. Život manželů i jejich tří dětí ukončily plynové komory Osvětimi.

Druhorozený Juliův syn Artur byl stavební inženýr. Zemřel, stejně jako jeho syn, ještě před válkou. Arturova manželka Růžena se odstěhovala po manželově smrti do Paříže. Ve spise Policejního ředitelství Praha se zachoval seznam věcí, které stěhovala s sebou, a který svým výčtem vyloudí úsměv na tváři – 1 piano, 5 psacích stolů, 4 pohovky, 38 židlí, 4 postele, 35 polštářů, 20 okenních záclon, 3 bedny knih atd.

Třetím potomkem Juliovým byla dcera Margareta Greta. Ta se vdala za Arnošta Berku, ředitele Družstva hospodářských lihovarů a vrchního ředitele Československé komise lihové. Berka byl za první republiky považován za jednoho z nejvýznamnějších československých filatelistů. Byl to zjevně člověk předvídavý, který se na různé možnosti připravoval dlouho předem. Mnoho možností mu skýtala funkce honorárního konzula Haiti v ČSR, kterou koncem 30. let zastával. V březnu roku 1939 vypluli lodí Zaandam z Rotterdamu do Ameriky, usadili se v Chicagu. Podařilo se mu vyvézt nejcennější kusy ze své sbírky, v republice i tak zanechal další dva kufry a balík známek. Stejnou cestou do Chicaga utekl i Margaretin syn Egon se svou přítelkyní Jarmilou. Egon se v Americe proslavil jako fotograf.

Margaretina dcera Hana našla bezpečné útočiště před nacisty v Anglii. Odjela tam se svým druhým manželem Pavlem Taussigem. Žili v samotném centru Londýna, v Kensigtonu. Zřejmě s sebou odvezla i syna Martina z prvního manželství. Hanin první manžel František Fischmann, chemický inženýr, zahynul v ghettu v Lodži.

Prozíravý odchod do bezpečí
Juliovi potomci reprezentují lidi, kteří byli finančně zajištění a odhadli správně míru rizika. Včas odcestovali a jejich rod tak pokračuje.